Tak jsem do toho praštil a na zítra se objednal k madam Lauře. Uff - po návštěvě napíšu víc...

Vytvořil jsem si na facebooku profil Šimon Lesklý a našel velmi spřízněnou duši - jmenuje se Pavel Poutný. Díky Pavle za skvělý pokec od fetišisty k fetišistovi. A beru vážně tvůj slib, že mi napíšeš svůj příběh.

Udělal jsem rozhodnutí. Chci svůj fetišistický svět prozkoumat. Prestal jsem sám před sebou cokoliv předstírat. Chystám se navštívit dominu, ale ještě k tomu pořád sbírám odvahu. Znamená to dost přeorganizovat život. V partnerském životě teď mám něco jako stop-stav.

Do diskuze mi napsala Míla. Zveřejnil jsem svoji odpověď.

ahoj,

dneska jsem se dověděl o tvých stránkách a chtěl bych přispět taky svou troškou do mlýna...:-)

mám trochu jiný fetiš než-li ty, ale myslím, že by tě i tak mohl zajímat. mým fetišem je trvalá na chlapech.

strašně mě to už odmala vzrušuje. začalo to tím že jednoho dne přišla jedna učitelka, která vždycky měla krátké, rovné

vlasy, do školy a měla udělanou mokrou trvalou. fascinovaně jsem na to koukal, ale nechápal jsem proč tyto pocity mám.

bylo mi tehdy 11. od té doby mě trvalá vzrušuje ale pouze na chlapech...
je to hodně těžké, protože v dnešní době se trvalá, natož na chlapech, vyskytuje velice zřídka...

znám 2 chlapy co trvalou nosí dodnes, ale ne osobně.navíc to nejsou gayové... takže pravděpodobnost, že bych s někým

z nich mohl mít je naprosto nemožná... ale rád bych to zažil.

chtěl bych si nechat udělat trvalou sám, ale chybí mi na to odvaha... zažít ten pocit mít na hlavě plno úzkých natáček a vědět

že se mi kudrnatí vlasy....

p.

Dobrý den,
v nedávné době jsem objevil Vás fetišistický blog a mohu říct, že se mi velice líbí s jakým zaujetím a procítěním popisujete prožívané skutečnosti. Jsem taky fetišista. Bylo by ode mne velmi nezdvořilé, kdybych alespoň letmo sebe nepředstavil.

Jsem mladý muž (20) střední postavy, jenž se nepříliš liší od svých vrstevníků. Avšak v jedné dosti podstatné věci se přeci jen vymykám běžné populaci. Mám poněkud odlišné sexuální smýšlení. Shledávám zaujetí a erotické vzrušení v těsných, přiléhavých, neprodyšných materiálech, které pokrývají celé tělo ve smyslu totálního obalení. Těmi jsou latex a hladký triatlonový neopren. Abych to vysvětlil, nestavím do úplného popředí svých potřeb společný sex s partnerem, ale stimulaci zmíněnými materiály na holé pokožce.

Čím dál častěji podléhám nepřekonatelné touze oblékat tyto materiály a ve svých fantaziích zároveň utíkám na místa, na kterých mohu takové obleky nosit a jsem tam šťastný. Na druhou stranu zároveň prožívám občasné úzkostné stavy, v nichž upadám do depresí kvůli absenci životního partnera, s nímž bych sdílel svou zálibu. Čím více vyspívám do dospělosti, tím si více uvědomuji, že obdobný idealizovaný partner, který by byl vůči mým touhám tolerantní, se vzdaluje a rozplývá v nedohlednu. Hluboce mne to trápí, protože jak dospívám, uvědomuji si, že mi to přerůstá přes hlavu a stávám se slabším a slabším se toho prokletí (nebo daru) zbavit.

Fetišismus jako poměrně běžná sexuální odchylka spočívající v sexuálním uspokojování z dotýkání a nošení lesklých přiléhavých látek mi byla známa už v poměrně mladém věku. Nicméně v určitém okamžiku došlo ke změně mých sexuálních představ. Nyní se již obávám, že změna je již trvalá. Abych to ještě trochu rozvedl, v adolescenci jsem vyhledával erotické stimuly na internetu, které již nepředstavovaly ženská ňadra, pozadí a gay porno, ale jednalo se o pózující osoby oblečené v latexu nebo neoprenu od hlavy až k patě. V této době jsem si nebyl vědom, jakými změnami procházím a jaké vzrušení vyhledávám, stále jsem si připadal normální a nepřisuzoval jsem tomu velkou důležitost. Je dosti pravděpodobné, že jsem si tímto jednáním vynahrazoval sexuální prožitky s hypotetickým partnerem.

Avšak postupem času mne znepokojovalo uvědomění, že již nejsem tak sexuálně vyhraněný jako dříve. Nyní jsem byl poután na materiál jako objekt touhy, a ne na jeho nositele – pouze jedinec oblečený do latexu nebo neoprenu pro mne představoval sexuální objekt touhy a nezáleželo mi na tom, zda se jedná o ženu nebo o muže. V této fázi psychického vývoje došlo k překvalifikování priorit a z heterosexuální orientace se stala čistě bisexuální.

Vzhledem k tomu, že mám dlouhodobě problém nalézt partnera, trápí mne mé sexuální rozpolcení, ale nedokážu se se svými pocity veřejně přiznat rodičům nebo přátelům případně i vyhledat odbornou pomoc sexuologa. Stydím se za své pocity, ale nemohu se s nimi podělit, protože mí blízcí nejsou dostatečně uvědomělí, aby mne pochopili.

Nejsme v tom sami,
JaneCzech

Včera jsem měl příležitost. Malou příležitost. Už několik nocí jsem nespal úplně dobře. Ale včera večer jsem měl možnost dívat se v noci na porno. Latex, podpadky, silikonová prsa, sperma. Nemohl jsem, nedokázal jsem to nevyužít. Měl jsem pocit, že když se nebudu dívat, nemá smysl žít. Šel jsem spát ve dvě hodiny ráno. Kdybych se nedíval, šel bych spát o půlnoci. Ty dvě hodiny ale pro mě měly měly cenu zlata. A přesto jsme je musel obětovat. Ráno jsem vstával nevyspalý, bledý a bez energie. Před sebou těžký pracovní den. Neměl jsem čas snídat. Musel jsem vypít hodně kafe, abych fungoval. Dospat se nebylo kdy. Znova jsem viděl, jak mě moje touha ničí. Nemám dost síly, energie ani peněz na to, abych mohl se svým fetišem žít pohodlně. Odpoledne jsem se cítil hrozně. Až do chvíle, kdy jsem uviděl, jaký jsem žebrák. To mi ulevilo.

Uviděl jsem sám sebe, jak neustále žebrám a prosím. Jistě, stejně jako mnozí z nás často nosím různé masky. Masku síly, masku pracovitosti, masku úspěchu, masku jistoty, masku chladu. Ale pod tím vším žebrám. Žebrám o lásku, žebrám o pozornost, žebrám o rozkoš, žebrám o vzrušení. Porno je jenom iluze svobody. Jenom zdánlivě se můžu dívat na co chci a jak dlouho chci. Platím spánkem, energií, důstojností. Za dominu bych platil penězi. A tak žebrám, prosím o kousky rozkoše, o kousky, o drobky pocitu štěstí. Žebrám u toho démona, který nás drží ve světě fetišů: prosím, ukaž mi podpadky, ukaž mi ženu, která chce svádět, ukaž lesklý, hladký latex, ukaž koženou bundu, ukaž nalíčenou svůdnou tvář dominantní děvky, pornohvězdy, nech mě se příblížit, nech mě ucítit vůni lesklých bot, prosím, prosím, prosím. Udělám cokoliv, zaplatím cokoliv, vydám ze sebe cokoliv, obětuji cokoliv. Jenom ať můžu prožívat tohle vzrušení. Budu psem, prasetem, otrokem, stanu se ničím, stanu se obětí. Jenom mi démone, moje paní, dej ochutnat můj fetiš. Uspokoj moji touhu. Na chvíli, ale raději bez konce. Prosím, žebrám.

Vidět takhle sám sebe je v něčem hrozné, ale mnohem víc mi to ulevuje. Je to část mého stínu. Je to část mojí temnoty. Můžu si ji přiznat. Nemusím ji skrývat. Alespoň ne před vámi. Díky, že v tom nemusím být sám.

Dnes jsem šel na kafe s jedním známým. Dodnes to byl hlavně můj klient. Prováděl jsem ho tak, aby mohl dobře zpracovat zranění a bolest, kterou v sobě nese. Teď jsem ale chtěl mluvit já s ním. Věděl jsem o něm hodně. Věděl jsem, že je homosexuál. Věděl jsem, že je vážně nemocný. Tušil jsem, že ve svém životě prožil hodně bouřlivé období plné sexu a drog. Věděl jsem, že prošel spontánním obratem a přestal sám sebe ničit. Tušil jsem, že přišel do styku s BDSM vztahy. Chtěl jsem mu říct o svém fetišismu a uslyšet jeho pohled. A uhodil jsem hřebíček na hlavičku. Dozvěděl jsem se, že je BDSM orientovaný na 120%. Normální sex ho vlastně nikdy doopravdy nezajímal. Mluvil jsem s ním dlouho a shodli jsme se na mnoha věcech. Nejdůležitější sdělení, které mi řekl, bylo tohle: "Dlouho jsem v tom jel naplno. Užíval jsem si naplno BDSM vztahy, hledal vhodné protějšky, střídal je, a spojoval to s konzumací drog. Navštěvoval jsem naše kluby a podniky. Pak ale přišla chvíle, kdy jsem si zevnitř naplno uvědomil, jak moc tím zneužívám sám sebe. A přestal jsem se ničit. Přestal jsem tuhle pekelnou jízdu roztáčet v pořád větších obrátkách. Současně, těsně po tomhle obratu, jsem zjistil, že jsem vážně nemocný. Moje oreintace se tím vším nezměnila, ale už nemám chuť v tom pokračovat. Vlastně mě sex přestal zajímat. Když to na mě přijde, masturbuju. Když to přejde hledám co nejvíc alternativních činností. Věnuju se třeba reiki. Došel jsem na svoje dno a uvědomil si celou bytostí, že hlouběji už nechci jít. Znám hodně lidí, kteří se zatím nezastavili a padají do pořád větších extrémů. Ničí sami sebe a svoje tělo. Vidím, jaké to může být, ale dolů už mě to netáhne." Díky ti moc L. za tuhle zkušenost. Už jsem o podobných zkušenostech slyšel. Asi je to jedna z cest. Ponořit se do toho, po čem toužíme. Zbavit se zábran, morálních omezení. Zbavit se obelhávání sebe sama, toho, že já to přeci nechci, že se můžu změnit. Zařídit si život tak, aby touha mohla najít uspokojení. Očistit se od všech falešných motivací s tím zkončit. Ne kvůli druhým, ne kvůli rodině, ne kvůli společnosti. Tohle mi také L. ze svojí zkušenosti radil. Teprve pak může přijít chvíle, kdy si sami v sobě, ve svojí bytosti, uvědomíme, co si tím způsobujeme. Jak zneužíváme sami sebe. Na co se tím degradujeme. L. mi řekl: "Uvědomil jsem si, že jsem jako robertek, který někdo vytáhne ze šuplíku, udělá se s ním, a pak ho zase do šuplíku vrátí. A už to nemůžu dál sám sobě dělat." Vybavilo se mi, že jsem kdysi četl o podobném obratu v knížce Feťák od Williama Burroughse. Je to jeho životopisná zpověď. Cesta do hloubky závislosti na morfiu a heroinu, která skončila podobným okamžikem, o jakém mluvil L. Bytostně si uvědomil, že už toho má dost a obrátil destruktivní spirálu směrem nahoru. Stalo se to v něm. Ne kvůli radám zvenčí, ne na naléhání rodiny, terapeutů, kněze nebo kohokoliv jiného. Do té doby abstinoval jen ve vězení nebo z donucení. Poté začal hledat cestu ven. Podle životopisu ve wikipedii doživotně substituoval heroin metadonem a pil hodně alkoholu. Nestal se znovu úplně čistým. Ale už se dál neničil čím dál tím víc. Vzhledem ke svým životním zkušenostem a ke svému životnímu stylu se dožil úctyhodných 83 let.

Děkuji ti L. za tuhle zprávu o cestě ke svobodě :-) Máte někdo podobnou zkušenost? Nebo nesouhlasíte? Sem s tím!

Děkuji všem fetišistům, kteři mi napsali! A chci povzbudit všechny dalši, ať mi napíšou :-)

Dneska jsem objevil a do velké míry pročetl diskuzi o fetišismu na serveru www.sexus.cz (https://www.sexus.cz/fetisismus). Doporučuji ke čtení všem fetišistům i jejich partnerkám! Jsou tu zpovědi, příběhy, rady zkušenějších. Minimum vulgarit a nesmyslů. Pro mě je podstatné, že tu převažuje názor: nauč se s tím žít. Když nikomu neubližuješ, je to OK. Nebojuj s tím, přizpůsob tomu život. Partner ať tě toleruje nebo ať odejde. Naprosto souhlasím s tím, že fetišismus nejde potlačovat. Vyvstala ve mě otázka, jestli je pro všechny fetišisty důležitá domina, která je bude fetišem ovládat. Pro mě ano. Mám dojem, že je to možná stejné pro všechny, ale tak jako já, si to mnozí neuvědomili. Nevědí, že nejintenzivnější je zážitek se ženou, která jim bude dávat, vystavovat, ukazovat, používat atd. fetiš jako fetiš. Domina není tolerantní partnerka, která si při milování vezme na sebe fetiš. Je to žena, která ví, jakou moc fetiš má a chce ho využívat. Tohle je moje teorie. Jak to vidíte vy? Máte stejnou zkušenost? Jiný názor? Napište!

A druhá věc je možnost nějaké změny. Naprosto souhlasím s tím, že fetišismus je velmi hluboko. Pravděpodobně v mozkové struktuře. Nesouhlasím s tím, že by ho mohly proměnit metody regrese nebo meditační techniky. Znám oboje, mám bohatou zkušenost i jako terapeut. Tyhle techniky podle mých zkušeností fetišismus nemohou ovlivnit. Ale pokud má někdo jakoukoliv zkušenost, sem s ní! O svých zkušenostech napíšu později. Regrese nebo jiné techniky mohou dobře pomoci zpracovat naši frustraci, stud, pocity vyloučení, nenormálnosti, méněcennost atd. Jsou tu ale metody, které zpracovávají trauma na úrovni mozkových spojení. Nechci o nich tady psát víc, ale mám v plánu se na jejich využití pro fetišismus zeptat. A pak je tu ještě kategorie zázraku a boží milosti. Nemyslete si, že jsem nějaký náboženský fanatik. To vůbec ne. Jenom důvěřuji tomu, že silný lidský záměr a touha může překročit hranice toho, co se zdá nemožné. A rozhodně chci připomenout, že tenhle blog je tu pro ty, kdo chtějí zkoumat hranice možností proměny fetišismu. Třeba nakonec zjistím, že to opravdu nejde. Ale kdybych to nezkusil, nevěděl bych to.